Je po volbách, bouřka začala
K výsledkům eurovoleb bylo během dne řečeno mnohé, vlastně všechno. V noci z neděle na pondělí jsem je glosoval v úvodníku na sedmi řádcích a ani teď nemám mnoho co k nim dodat. Babiš slabě vyhrál, Spolu se chabě udrželo, Turek zabodoval stejně jako Konečná. STAN pohořeli víc než to vypadá, v čele s Nerudovou. Ta se sice do EP dostane, ale je to Pyrrhovo vítězství – v české politice se už nikdy neuplatní. Piráti dostali napráskáno tak, že je to až překvapující a vědci budou teď bádat, čím se to stalo.

Dodám dvě poznámky.

Filip Turek dostal ohromující podporu preferenčních hlasů, víc než Alexandr Vondra. Deklaruje se jako žák a následovník Václava Klause. Rozdíl mezi nimi je však zásadní a podceňoval bych soudnost čtenáře Neviditelného psa, kdybych to chtěl nějak pitvat. Turek nemá s Klausem společného nic, vyjma fyziologické podstaty. Politicky je obdobou Danuše Nerudové, ostatně i ta dostala hodně preferenčních hlasů. Oba jsou duté osoby bez názoru, schopné více méně dovedně papouškovat slogany, který jim někdo našlapal do hlavy. Zásadní rozdíl mezi nimi je v tom, že Turek je dutina odzdobená vavřínem vítěze, s Nerudovou je to naopak. Tím pádem může Turek zafungovat na české politické scéně i v dohledné budoucnosti, přinejmenším v nastávající etapě, kdy se budou blížit parlamentní volby a Babiš s velkou šancí na vítězství bude vyhlížet koaličního partnera. Turek by se mu skvěle hodil: drátu trčícího z hlavy by se loutkovodič Babiš rád chopil.

Poznámka druhá se týká situace v EU. Stávající establishment se udržel. Tyhle volby, to bylo jen bouřkové zahřmění, nikoli tajfun, který by zanechal trvalé stopy. Evropský parlament bude nadále veden formacemi… které svou politikou bouři vyvolaly. Třebaže se nic moc nezměnilo, bouřka tu je. Vidíme už dnes snahu o jakousi perestrojku. Ostatně i naše chudák Danuše breptala cosi o Real Dealu podle návodu Ursuly von der Leyen, která zřejmě perestrojku povede dál. Historie ale mnohokrát ukázala, že reformy má smysl dělat včas, když se teprve stahují mračna a zvedá se vítr. Jakmile bouřka začne, je na reformy pozdě.
Bouřka začala. U nás vytopila Piráty a voda bude stoupat.

Já ne, ty dvě jsou hluchý!

Nevěříte a chcete důkaz, že Gari s Norou jsou hluché jak poleno? Zde ho máte.
Sedím u psacího stolu a ťukám do klávesnice. Najednou slyším divné zvuky. V koupelně běží pračka, uvědomím si. Že bych něco zapomněl v kapse a nechal to prát na čtyřicet? Od té doby, co jsem to udělal s iPhonem (přežil, je pračkovzdorný) si dávám pozor. Navíc, zvuky to jsou nepravidelné.
Ohlédnu se po psech. Nora leží na pelechu, Gari za mými zády na kanapi. Nehnou brvou, jak se říká. Jako by se nechumelilo.
Ono se nechumelí, ale něco se děje. Jdu se tedy podívat. A dělo se! Otevřenými dveřmi na terasu vletěl do domu ptáček a zoufale poletoval a narážel na kde co. Zastihl jsem ho na v prostoru schodů do patra. Nezbylo než ho vlákat do pracovny. Tam si chudák sedl na opěradlo křesílka a popadal dech.
Gari s Norou… vůbec nic. Opatrně jsem zavřel dveře, okno otevřel dokořán a ptáček vyletěl na svobodu. Kdybych to chtěl psům vyprávět, dostal bych odpověď: kecáš, o něčem takovém nemáme ponětí.