Jsem zvědav, jak to dopadne
Od září je zakázáno používat staré uhelné kotle. Je to velká přísnost a ruku na srdce, správná. Klima neklima, kamna a uhelné kotle smrdí. Vím o čem mluvím, doma jsme taky měli kamna a něco jsem se nanosil uhlí dovnitř a popele ven. Angličané začali s „pásmy bez kouře“ už v šedesátých létech poté, co znečištěné ovzduší doslova začalo zabíjet.

Angličani jsou Angličani a jsou i disciplinovaní, takže dnes mají i krby převážně elektrické. U nás je to s disciplínou horší, tím spíš, když ji po nás vyžaduje stát. Ten nemáme v úctě tradičně z mnoha důvodů, v neposlední řadě proto, že stát nemá v úctě občana. Stát ostatně s obezřetností občana počítá. Tak i v tomto případě. Kontrolovat smrdutá topeniště budu obce s rozšířenou působností, takže například nikoli obecní úřad naší Zvole. Kontrolovat budou „na podnět", tedy na udání. Což o to, pracovníků v oboru udávání bylo u nás vždycky dost. Někde se snaží, aby „podněty" podávaly obecní úřady obcí. Drsnější kontroly mají přijít až v roce 2025. Ono tedy asi zase takové drama nebude. Na druhou stranu, zrušit uhelné kotle není žádné zelené blouznění, jako jsou cementárny a ocelárny poháněné větrníky. Je to správná cesta a všechna čest, stát v tomto ohledu dělá hodně, aby lidi neklopýtali. Terním „září 2024" je tedy spíš připomínka, žádný bič.

Což neznamená, že bič někdy nepřijde.

Večerní rituál

Máme jich víc, dnes se zmíním o vpouštění Gari do ložnice. Přes dej je ložnice zavřená. Když náhodou NENÍ zavřená, Gari na to okamžitě přijde a vleze dovnitř a skáče po posteli. To je můj odhad, že stáče do posteli. Vychován Vinnetouem čtu stopy – ano, jsou tam prohlubeniny po tlapkách, ale nikoli po ležícím těle. Míra nepřístojnosti je v obou případech v podstatě stejná.

Takže – přes den utrum a večer… Gari přijde, požádá tlapkou, já vstanu od počítače a jdu otevřít. Žádné skákání po posteli. To je jedno z přikázání, které se u nás dodržuje. Po posteli nesmím skákat ani já, ani Gari, tak zní zákon.