Kdo to zavinil a jak z toho ven
Mediální vřava, Piráti ji dovedli do stavu hysterie, zakrývá podstatu věci: nezdar s uvedením stavebního zákona do provozu je monumentální malér. Nezdar tak ohromného rozměru nepamatujeme za třicet let trvání obnovené demokracie v naší zemi. Ještě nikdy nedošlo k tak závažnému ohrožení chodu celého odvětví národního hospodářství. Zásadní vinu a tedy odpovědnost má Ivan Bartoš. Následný vřískot špiček strany Pirátů je v souvislosti s rozsahem škod napáchaných jejich předsedou a jeho lidmi groteskní. Ani jejich reakce nemá v naší politické praxi obdoby: odvolávání ministrů je v demokratickém státě celkem běžné. Poprvé jsme svědky takového divadla, jaké předvádí cirkus zvaný Piráti. Strana zřejmě vstupuje do nové fáze existence, jako když se housenka promění v kuklu a posléze motýla. Vidíme za velikého křiku zrod extremistické formace, slibující hodně rozruchu, ale nulový společenský přínos. Ze státotvorné politické strany se nám před očima stává extremistická bojůvka.

Zásadní vinu ovšem nese Petr Fiala. Je to ministerský předseda a má odpovědnost za výsledky práce celé vlády. První zhoubný krok nastal, kdy jeho garnitura o pěti členech smetla ze stolu hotový – a odbornou veřejností oceňovaný – zákon předložený předchozí vládou Andreje Babiše. To byl první krok k současnému výsledku, charakterizovatelnému slovy paskvil, chaos a ostuda. Za nominaci nekompetentního Bartoše opět nese odpovědnost premiér. A hlavně, nekontroloval práci a nezasáhl včas, třebaže byl varován, mimo jiné i veřejně prezidentem republiky. Odpovědnost mají i média, která se snažila situaci nevidět. Už od začátku roku bylo zřejmé, že v těle státu se objevilo cosi neblahého, záhy z toho byl vřed a ten teď praskl. I to je následek vnímání politické scény jako střetu „demokracie" s „populismem". Selhala kontrolní funkce médií. Už když bylo jasné, co se děje, ujalo se heslo „Bartoš to aspoň zkusil".

Co bude dál? Zřejmě spějeme k žalostnému pseudořešení, k návratu před digitalizaci. Hovoří se o nutnosti přechodného období v délce dvanácti až osmnácti měsíců. Už to samo o sobě má nános komiky s ohledem na to, že za rok budou parlamentní volby.

Je to ale šance zbavit se „pseudo" a realizovat rázné řešení: za situace akutní krize, která se ještě vyhrotí, až média začnou zveřejňovat objemy škod (odhady škod jsou 700 milionů denně výše), nastává příležitost rázně agendu osekat. Vzpomeňme, že už tu byl na stole podobný nápad, osekat schvalování, aby se snáze mohly stavět větrné elektrárny. Osekejte schvalování, aby se vůbec mohlo stavět, cokoli, od investičních celků, přes železnice a silnice až k obytným domům a když to přeženu, k prasečím chlívkům. Zrušte nebo zkroťte žáby na prameni, nastavte lhůty a limity k rozhodování. Vezměte motorovou pilu a řežte do přebujelého systému. Pak ho digitalizujte.

Taková je to vize. To by ale nesměl být v čele vlády premiér, který se bojí zkrachovalého ministra vyhodit při osobním rozhovoru.

Aspoň že mu zatelefonoval. Taky mu mohl poslat SMS.

Klub sebevrahů

Dneska bez pejsků, ale o zvířátkách. Jeli jsme večer s Ljubou z kina. Drobně pršelo. Kousek za Jarovem skákala žába přes silnici. Pohoda, Ljuba přibrzdila, vyhla se, žába odskákala do pankejtu.

Projeli jsme Vraným a pustili se do serpentin nahoru k nám do Zvole. V půlce se srnka rozhodla skákat z pankejtu na druhou stranu. Pohoda, Ljuba přibrzdila, vyhla se, srnka přeběhla. Přijeli jsme do Zvole, blížili jsme se kolem lesa k našemu Šmoulovu. Z pankejtu vyběhla kočka. Pohoda, Ljuba přibrzdila, vyhla se, kočka přeběhla. Dojeli jsme domů. Odemkli, vešli do domu. Gari a Nora se vyřítily. Ne, dnes to o nich nebude. Jenom se šly vyčůrat před spaním.